Kost
... přírodní rezervace Údolí Plakánku!
Hrad Kost je přezdíván nedobytným hradem Českého ráje a právem patří k nejzachovalejším gotickým hradům naší vlasti ...
- Založen: písemně je doložen roku 1349 jako sídlo Beneše z Vartenberka
- Kde: v obci Libošovice, pomezí Středočeského a Královehradeckého kraje
- Nadmořská výška: 274 m.n.m.
- GPS: 50° 29′ 25″ s. š., 15° 8′ 6″ v. d.
- Fotoalbum
Stojí na pískovcovém suku, obklopen rybníky Bílý (na obr.) a Černý a k tomu skryt před okolním světem v malebném údolí Plakánek - jaká to výhodná pozice - jen špička lichoběžníkové věže, která hledí až k bývalé Semtinské lípě. Tento zajímavý půdorys byl použit z praktického hlediska, stavitelé jej použili pro ochranu před salvami z děl obléhatelů. Po stěně, která není k nepříteli natočena kolmo, koule sklouzne a nenadělá škodu.
Za husitských válek patřil Házmburkům, marně jej obléhala i vojska Jiřího z Poděbrad. Časem se rozrůstal renesančními přístavbami za Bibrštejnů a Lokoviců. V letech třicetileté války, za vlády Černínů, byl poničen požárem a zčásti proměněn na sýpku!
V období 17. a 18.století si majitelé hradu - Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (1738-1769), Vratislavové Netoličtí nevěděli s hradem moc rady a raději svůj čas trávili na pohodlnějším zámečku ve Vlčím poli.
Roku 1769 jsou majiteli Flaminiové dal Borgo-Netoličtí, roku 1948 jim byl hrad zkonfiskován komunistickým režimem.
Po roce 1950 jej náš stát nákladně restauroval a byly zde umístěny pozoruhodné sbírky pozdně gotického a renesančního sochařského a malířského umění ze sbírek Národní galerie. Giovanni Kinský dal Borgo, syn poslední majitelky, hrad vyrestituoval v roce 1992 - soukromým majetkem tohoto českého šlechtického rodu je dodnes. Čtěte více o historii Českého ráje.
Fotogalerie Kostecka od autora Rod Rich.
(Hrad Kost ze skalního bytu ,,U Barušek" na břehu Černého rybníka)
Otevírací doba:
Říjen St - Ne / 10:00 - 16:00
(Od mostku pod hradem lze spatřit všechny rohy lichoběžníkové hradní věže - GPS)
Přírodní rezervace Údolí Plakánek
- Rozloha.: 90,8 ha
- Vyhlášeno.: dne 24.5.1999
- Předmět ochrany.: Kaňonovitá údolí říčky Klenice a jejího přítoku s typickými společenstvy skalních masivů, lesů a mokřadů.
- GPS
- Fotogalerie
Flóra: Kromě lesních společenstev, typických pro kaňonovitá údolí Českého ráje, jako jsou acidofilní a borové doubravy, acidofilní bučiny, reliktní bory a údolní olšiny, zde nacházíme také suťové lesy s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) a fragmenty dubohabrových hájů.
V mokřadních loukách na dně údolí se zachoval také upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Údolí je botanicky známé výskytem lysé variety silenky dvoudomé (Silene dioica), kterou zde v roce 1853 popsal lékárník z Mnichova Hradiště W. J. Sekera jako Lychnis preslii.
Lesnictví: Lesy pokrývají především prudké svahy, které lemují údolní nivu říčky Klenice. Kolem Veseckého potoka tvoří lesy pouze úzký pruh. Původní porosty se zachovaly pouze na těžko dostupných místech – na skalních útvarech, v roklích nebo v bažinách na dně údolí.
Pomníky u hradu Kost
V červnu roku 1866 vpadla do Českého ráje ze dvou směrů Pruská armáda. Jeden proud zamířil ze Zhořelce přes Liberec na Turnov. V úterý 26.6.1866 odpoledne obsadili Prusové Turnov. Při obraně mostu přes Jizeru v Podolí (Svijany), došlo na rakouské straně k velkým ztrátám ( asi 1 048 obětí na rakouské a 130 na pruské straně). Rakouská armáda odtud ustupovala k Jičínu. Ve středu 27.6.obsadila Ringelsheimova brigáda silnici od Podolí ke Kosti a okolí, aby zabránila postupu vítězných Prusů na Sobotku.
Detail jednoho z pomníků Ve čtvrtek 28.6.1866 druhý pruský proud dorazil od Rumburka přes Mimoň a Kuřivody k Mnichovu Hradišti (zde byla soustředěna rakouská armáda). Také odtud se rakouská a saská spojenecká armáda musela stáhnout. Proti postupujícím Prusům pálilo 16 děl z okrajů plošiny pod Mužským (pomník polním myslivcům). Padlo asi 1650 rakouských a 350 pruských vojáků. Rakouská armáda ustupovala na Sobotku a dále k Jičínu. Na ustupující armádu se v noci pokoušejí zaútočit Prusové. Snaží se proniknout přes Žehrov do Sobotky a napadnou přesunující se jednotky z boku.
V pátek 29.6.1866 kolem 1hodiny v noci naráží asi 2500 Prusů na rakouské hlídky v lesích za Žehrovem.Ve tmě je střelba po chvíli zastavena. Po rozednění však boj v členitém a nepřehledném terénu propukl znovu. Rakušané brání křižovatku u Černé louže (dnes se jmenuje Pomníky), aby Prusové nepronikli k Hornímu Bousovu. Posléze se stahují na Kost, odkud brání Prusům v postupu na Sobotku. Kost se tak stává posledním obléhaným hradem v Čechách. Poté, co poslední rakouské jednotky projdou Sobotkou je úkol splněn a i oni ustupují. Ráno je hrad dobyt. Srážka u Kosti si vyžádala asi 100 obětí, někteří padlí byli v lesích nalezeni až po několika dnech.
Detail textu na pomníku tehdejší vyskeřský farář Zdobinský ve farní Pamětnici napsal :
" U Kosti padlo prý veliké množství Prušáků,kteří na čtrnácti vozích vezeni byli hlouběji do lesa a tu zahrabáni.Strašnou tu střelbu po celou noc u Kosti bylo na Vizkři velmi dobře slyšeti."
Několik let po válce zde nový majitel panství Flaminio dal Borgo-Netolitzky nechal v lese u silnice postavit dva pomníky obehnané nízkým plůtkem. Pod rakouským odpočívali poručík Olivio Chiechi, setník Rudolf Blatteis a dalších pět mužů, pod pruským August Höse a další čtyři muži. Křižovatka podle nich získala své jméno: Pomníky.
Flaminio dal Borgo-Netolitzky zde rovněž na památku nechal postavit kamennou, asi dva metry vysokou pyramidu, ve které chtěl být údajně pohřben.
Celkový pohled na pomníky Křižovatka se od těch dob velice proměnila. Při jejím rozšiřování byly oba pomníky, včetně hrobů přemístěny a pískovcová pyramida byla tehdy zbořena. (cit.: S. Svoboda - 29.1.2002) GPS