Drábské světničky

... tajemstvím opředené sídlo loupežnické!

Rozkládají se na čtyřech velkých a třech menších skalních blocích oddělených úzkými průrvami ...

 

 

Název mají pravděpodobně po Drábech - loupežnících, kteří starý hrad využívali jako základnu pro své loupeživé výpravy.

Osídlení hradu Drábské světničky je datováno do 13.století - důkazem nám jsou archeologické nálazy střepů keramiky.

Avšak oblast Drábských světniček byla dle nálezů keramiky Lidu popelnicových polí a Lidu s vypichovanou keramikou, obývána již v mladší době kamenné – před 5 000 lety.

Po osídlení Slovany zde bylo jedno z nejvýznamnějších hradišť kmene Charvátů - viz.: historie. Počátkem roku 1430 byl hrad rozšířen a upraven pravděpodobně husitskými vojsky.

 

Do skalních bloků bylo vytesáno asi 30 místností pospojovaných dřevěnými můstky a žebříky - nejznámější kaple s tesaným oltářem - (viz.:fotogalerie).

Z vyhlídkových plošin je daleký výhled do údolí Jizery od Mnichova Hradiště přes Bezděz až po Turnovsko, Žabakor a Ještěd.

Model Drábských světniček lze spatřit v muzeu v Mnichově Hradišti.

 

 

Pověst o pokladu obra Drába:

,,Dávno tomu, co na hradu, obr Dráb se svou milou žil, ukrývaje se před sedláky, jenž jim svými obřími chodidly, úrodu ničil. (nějak chodit musel, že?) Avšak po smrti své milé, začalo mu býti osaměle ...
Vydal se hledat ženu novou, mladou, čilou, pěknou, blonďatou či brunetu? Nedivte se byl to obr v rozkvětu. Došel až k potoku u Dneboha, máchala tu prádlo, dcera sedláka Apolena, a tu náhle znenadání, obr Dráb, svíraje ji pevně v dlaních, ku hradu si to uhání ...
,, Ty staneš se mou novou paní, tvým světem, hrad se stává nyní!" Jako hrom hřměl obrův hlas, rozléhaje se do všech Příhrazského lesa koutů a bylo tomu tak po mnoho měsíců ...

Apolenka, po nějaké době, poznaje v obrovi i něco dobrého (Tak jako mnoho jiných žen u svého milého), odvážila se jej poprositi o svolení k návštěvě rodičů svých, obr, vínem opojen, vyřkl:
"Slyš, pustím tě, ale musíš mi slíbit, že se do večera vrátíš."
Rodiče se slzami v očích, vítali dceru svou, kterou šibalský plán, napadl cestou. ,,Do večera, musím zpět k obrovi, avšak nezoufejte, po cestě odmotám přízi z klubíčka, které mi uvijete, obra pak svážeme, znehybníme ... cha, tak na nad ním zvítězíme!"

Jak řekla, tak učinila, obr svázán mladými jinochy z obce, věděl, že jde to s ním z kopce a moudře pravil.: ,,Kdybych chtěl, zpřetrhám vám vaše lana jako nitě. Jsem však již starý a vy jste mě připravili o mou dívku. Nechci tu déle zůstat, akorát bych se tu trápil."
Odvezli jej na žebřiňácích, do krajů dalekých a potom všem, se ještě dobrák stará, svěřil se svým tajem - pokladem.: ,, Na sv. Jana kopejte pod borovicí, na kterou jako první paprsky ranního slunce zasvítí ."

 

A tak všichni kopali, hledali, přemýšleli a bádali,prohledali snad všechny háje ... přijeďte i Vy hledat do Českého ráje :-D