Drábské světničky

... tajemstvím opředené sídlo loupežnické!

Rozkládají se na čtyřech velkých a třech menších skalních blocích oddělených úzkými průrvami ...

 

 

Název mají pravděpodobně po Drábech - loupežnících, kteří starý hrad využívali jako základnu pro své loupeživé výpravy. Založení hradu Drábské světničky je datováno do druhé třetiny 13. století - důkazem nám jsou archeologické nálezy střepů keramiky. Drábské světničky s blízkou Klamornou a opevněním Staré Hrady u Příhraz alespoň zpočátku plnily funkci strážních bodů, střežících klášterní území i část pojizerské stezky. Širší oblast Drábských světniček (Hrada) byla navštěvována již na sklonku loveckého pravěku, s osídlením v mladší a pozdní době kamenné, v době bronzové, železné i v raném středověku.

Během husitských válek v první polovině 15. století byl pravděpodobně užíván husitskými vojsky. Následně hrad pustne, okrajové partie některých skalních bloků a předpolí hradu pozměnila těžba pískovcových kvádrů.
Do skalních bloků bylo vytesáno asi 2 desítky místností pospojovaných dřevěnými můstky a žebříky - nejznámější kaple s tesaným oltářem. Z vyhlídkových plošin je daleký výhled na údolí Jizery, Mnichovo Hradiště, vrchy Kokořínska, Máchova kraje s Malým a Velkým Bezdězem, vrchy Českého středohoří a Lužických hor s navazujícím Ještědsko - kozákovským hřbetem a Turnovskem v jeho úpatí. Model možné podoby Drábských světniček v pozdním středověku lze spatřit v Muzeu města Mnichova Hradiště.
Prohlídkový okruh hradu je přístupný pouze v denních hodinách od 1. dubna do 31. října. Prohlídka památky je bezplatná a probíhá bez průvodce.

Pověst o pokladu obra Drába:

,,Dávno tomu, co na hradu, obr Dráb se svou milou žil, ukrývaje se před sedláky, jenž jim svými obřími chodidly, úrodu ničil. (nějak chodit musel, že?) Avšak po smrti své milé, začalo mu býti osaměle ...
Vydal se hledat ženu novou, mladou, čilou, pěknou, blonďatou či brunetu? Nedivte se byl to obr v rozkvětu. Došel až k potoku u Dneboha, máchala tu prádlo, dcera sedláka Apolena, a tu náhle znenadání, obr Dráb, svíraje ji pevně v dlaních, ku hradu si to uhání ...
,, Ty staneš se mou novou paní, tvým světem, hrad se stává nyní!" Jako hrom hřměl obrův hlas, rozléhaje se do všech Příhrazského lesa koutů a bylo tomu tak po mnoho měsíců ...

Apolenka, po nějaké době, poznaje v obrovi i něco dobrého (Tak jako mnoho jiných žen u svého milého), odvážila se jej poprositi o svolení k návštěvě rodičů svých, obr, vínem opojen, vyřkl:
"Slyš, pustím tě, ale musíš mi slíbit, že se do večera vrátíš."
Rodiče se slzami v očích, vítali dceru svou, kterou šibalský plán, napadl cestou. ,,Do večera, musím zpět k obrovi, avšak nezoufejte, po cestě odmotám přízi z klubíčka, které mi uvijete, obra pak svážeme, znehybníme ... cha, tak na nad ním zvítězíme!"

Jak řekla, tak učinila, obr svázán mladými jinochy z obce, věděl, že jde to s ním z kopce a moudře pravil.: ,,Kdybych chtěl, zpřetrhám vám vaše lana jako nitě. Jsem však již starý a vy jste mě připravili o mou dívku. Nechci tu déle zůstat, akorát bych se tu trápil."
Odvezli jej na žebřiňácích, do krajů dalekých a potom všem, se ještě dobrák stará, svěřil se svým tajem - pokladem.: ,, Na sv. Jana kopejte pod borovicí, na kterou jako první paprsky ranního slunce zasvítí ."