Dneboh

 

                                  

Malebná ves pod hradbou Příhrazských skal, prvně připomínána roku 1395.

Uprostřed návsi stojí pozdně barokní kaple z konce 18.století a barokní socha sv. Václava z 1. poloviny 18.století a pomník padlým ve válce.

V neděli 27. června 1926 mezi 11 a 14 hodinou došlo na východním okraji vsi - v tehdejší osadě Kavčiny k masivnímu sesuvu půdy, došlo k zavalení 11 domů a ke vzniku tzv.: Tančícího lesa - viz.: geologie. 

Svědkem byl také můj prastrýc JUDr. Jindřich Chotěbor, jehož zápis ve Dnebožské kronice přikládám.:
,, Idyla Podskalí zanikla za jediný den, 27. června 1926. Byla to neděle a začínaly se školní prázdniny. Mně bylo tenkrát 11 let. Po osmé hodině jsme všichni seděli u snídaně. Náhle si někdo všiml, že z protější chalupy u Havlasů vynášejí nábytek na dvůr. Mysleli jsme si, že je zlákal krásný slunečný den a že budou bílit světnici. Brzy jsme ale poznali, jak jsme se mýlili. Viděli jsme, že nábytek vynášejí kvapem i další sousedé, protože se jim z ničeho nic vzdouvají podlahy a praskají zdi. Nikdo nevěděl, co se děje, všichni byli proti tomu bezmocní. Byla to taková tichá hrůza. Vypadalo to jako nějaké zemětřesení a přitom žádné otřesy nebyly. V místnosti nejdříve odprýskalo vápno, pak omítka a udělala se malá trhlina. Ta se před očima rychle zvětšovala, až se rozestoupila zeď, vyvalil se štít a nakonec se propadla střecha. Za takové dvě hodiny byl celý zděný domek na zemi. Tak se postupně během půl dne zřítilo osm stavení. Skály Hrada, Drábské světničky, obě roubené chalupy, Stejskalova a Krejbichova odolávaly, ale byly ze všech stran pokřivené a zkroucené. Naše stavení – poslední – zůstalo sice stát, ale mělo velké trhliny a jeho statika byla silně narušena. Podlaha sklepa se zvedla až do světnice. Museli jsme domek rozbourat, sklepy a základy jsme ponechali v zemi.

Teprve druhý den jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo. Geologové vysvětlovali, že jaro toho roku bylo mimořádně deštivé. Voda prosákla silnou vrstvou písku až na jílové podloží, které ji dál nepropustilo. Mokrý povrch jílové vrstvy se pak stal obrovskou skluzavkou. Část lesa na svahu pod skalami se v šířce 300 metrů utrhla a svezla o 30 metrů níže. Vzala s sebou Podskalí a dole na rovině narazila na pevnou zem. Tady se půda vzdula do výše a vytvořila vyvýšeniny a prolákliny. Bylo veliké štěstí, že k sesuvu došlo za dne a v neděli. Všichni byli doma, stihli vynést nábytek a další zařízení a vyvést z chlévů dobytek. Nikomu se nic nestalo. Záchranné práce řídili hasiči z Dneboha a z okolních obcí. Náhradní ubytování nikdo organizovat nemusel. Sousedé v Dnebohu si prostě postižené rodiny mezi sebou rozebrali. Již tu první noc měli všichni střechu nad hlavou. A tak to trvalo rok i dva, než si postavili nové domky.

Rychlá státní podpora umožnila, že se mohla okamžitě zahájit výstavba nových domků. Nemohla však pokrýt veškeré stavební náklady. Na každém stavení vázla vysoká hypotéka, kterou majitelé spláceli ještě dlouhou řadu let. Jejich situace se ještě zhoršila, když v dalších letech vypukla hospodářská krize, která postihla cely svět. Dá se říci, že katastrofa zaviněná sesuvem půdy poznamenala obyvatele Podskalí hmotně i psychicky. Jejich nové domky splynuly s Dnebohem a oni s ubíhajícími lety pomalu ztráceli pocit, že kdysi patřili k sobě a ke svému Podskalí. "

Dneboh je vstupní bránou do Přírodní rezervace Příhrazské skály a Drábských světniček.

 

(Dneboh od pravěkého hradiště Hrada)

Hlavní strana