Karel Vik (4. 11. 1883 Hořice - 8. 10. 1964 Turnov) byl především český grafik, ilustrátor a malíř. V rámci výročí - 50 let od jeho smrti - proběhla v turnovském Muzeu Českého ráje i výstava některých děl tohoto umělce. Jak jsme slíbili, v rámci našeho alba - jednoho z mnoha :) - se mu také alespoň letmo budeme věnovat... Nejprve však něco málo z životopisu..

Karel Vik se narodil 4.11.1883 v Hořicích v Podkrkonoší, kde také prožil své dětství v rodině otce krejčího. Z hořických vyhlídek se mohl obdivovat okolní krajině a především majestátním vrcholkům Krkonoš. Léto trávil u svého dědečka v Jičíně, odkud se strýcem a mladším bratrem vycházel na toulky do Českého ráje. Tedy do míst, jež se mu v pozdějších letech staly nevyčerpatelnou studnicí k námětům jeho díla, ale i domovem. Ale nepředbíhejme.. ;-) 

Karel Vik již od dětství rád kreslil a snad také proto jej dal otec na tkalcovskou školu v Lomnici nad Popelkou, v níž se muselo hodně kreslit, byť ne náměty které by mladý hoch tak rád zhotovoval. 

Po dokončení odborné školy se vrátil do Hořic, kde nastoupil do zdejší tkalcovny. Několik let zdejší práce jej však zcela zklamalo, neboť dělal téměř vše, jen ne své milované kreslení. Proto dal v továrně výpověď a pokusil se dostat na Akademii výtvarných umění v Praze. Od května do podzimu 1902 ještě navštěvoval jako student sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kde modeloval a kreslil, avšak již po prázdninách jel do Prahy s několika studiemi zkusit štěstí - uspěl. 

Jeho láska k přírodě rozhodla, že se již v přípravce přihlásil na speciální školu krajinářskou (studia 1902-1908). Bohužel, jak dosvědčují někteří tehdejší současníci, tehdejší profesor - Rudolf z Ottenfeldu - nedosahoval ani zdaleka (ve všech směrech) velikosti a především zanícení předešlého vedoucího - slavného Julia Mařáka. Více se proto pro Vika stali inspirací jeho kamarádi ze školy - především pak věkem starší Ota Bubeníček, na kterého i v pozdějších letech vzpomínal s velkou vděčností.

Prahu si Karel Vik během svého pobytu velmi oblíbil a později ji věnoval velkou řadu svých dřevorytů. Během studia se však zrodila i další velká láska Karla Vika - Malá Skála. Studenti jezdili každý rok na jaře do plenéru - Šternberk nad Sázavou, Rataje a také na Jizeru - přesněji do Malé Skály. Však také první dřevoryt, který vytvořil čerpal námětově právě odtud - pohled na hory přes Vrát nad Malou Skálou. Sem se také ostatně nedlouho po dokončení studií odstěhoval. Praha jej již nadále lákala jen v zimě. V létě, kdy bylo v Malé Skále příliš mnoho letních hostů, pak malíř často utíkal do Návarova. Jen kousek od něj, ve Stanovém, se také seznámil s dalším významným umělcem své doby - byť jiného zaměření - Viktorem Dykem.

V době, kdy Karel Vik pobýval na Malé Skále, při svém tříměsíčním pobytu v Itálii, a opět zpět ve svém milovaném kraji, se střídavě věnoval malbě a rytí. Právě pod známým Pantheonem se krok za krokem rodil grafik, nejdříve pochopitelně dřevorytec.

V roce 1914 poslal Karel Vik několik svých začátečnických prací i na mezinárodní výstavu knižní grafiky v Lipsku - Motiv z Vrátu, Údolí Kamenice, Navarovský most. A měl úspěch - dostal bronzovou medaili. Tento úspěch jen podnítil Vikův zápal k další práci. Na svých procházkách či výpravách kreslil, aby pak doma, na Malé Skále, výběr z nejlepších pohledů přenášel do dřeva. Netrvalo dlouho a vzniklo první dílo Karla Vika nazvané „Na horách“. Série dřevorytů tohoto díla vyšla již na podzim roku 1917 a sklidila opravdu velký úspěch. 

V horečnaté činnosti neustal ani poté, co byl odveden na vojnu (Kadaň, později Terezín). Ve stejném roce byl také pozván T. F. Šimonem, aby se zařadil mezi zakladatele sdružení umělců-grafiků Hollar.

Z Malé Skály je to pochopitelně jen skok do Turnova, kam se Vik po návratu z vojny natrvalo odstěhoval. Právě v Turnově se také na Štědrý den roku 1918 oženil s Marií Křepinskou. Ateliér měl Karel Vik v Komenského ulici, odkud také pravidelně vycházel do krásné a spanilé přírody Českého ráje, aby obdivoval a znovu a znovu se nechal unášet zdejší krásou přírody i řadou pamětihodností zde zachovalých (Trosky, Valdštejn, Kost, Valečov aj.). Ve své pracovně pak dojmy převáděl do bezpočtu (ani sám nevěděl kolik děl vytvořil - velká potíž je také z datací některých děl neboť nebyla signována) kreseb, akvatint, akvarelů, leptů, suchých jehel, litografií, olejů, ale také jeho slavných dřevorytů. Již v té době vznikaly díla, jež byla později užita kupříkladu v jeho dalším grafickém díle vydaném v roce 1921 a nazvaném Český ráj. 

Jen na okraj musíme zmínit také některé další hlavní práce: v roce 1920 vyryl Karel Vik doprovod k básni Jaroslava Vrchlického „Zimní pohádka“, v roce 1928 vyšla v turnovské tiskárně bratrů Müllerů další souborná práce nazvaná Praha (dílo bylo velmi brzy rozebráno - v roce 1944 vyšlo nové vydání s průvodním textem od Zdeňka Wirtha), v roce 1930 vyšel další soubor čerpající z námětů Českého ráje (textovou část psali J. Pekař, Z. Wirth i sám autor - Josef Pekař napsal něco o dějinách Českého ráje, Zdeněk Wirth psal o umění této oblasti a Karel Vik zde vypsal některé své jímavé vzpomínky), v roce 1931 vyšla jako příloha Hollara zkouška budoucího knižního vzhledu Slovenska s názvem Údolí Turce (Slovensko vyšlo později v nakladatelství Sfinx v l.1946-1947 ve třech svazcích ve skutečnosti nedělitelných), v roce 1953 vyšla první část Vikova dalšího díla - Střední Čechy (zde se také autor představil jako zručný litograf)... 

Dílo Karla Vika najdeme na přemnoha místech... Svými ilustracemi a dřevoryty doprovodil řadu knižních titulů z Müllerovy edice Sever a Východ, Mateřídoušky (sem psal též i text - vzpomínky z mládí a ze života v krásném rodném kraji a klíně Českého ráje) ... Našel čas i na scénické výpravy k loutkovým sokolským představením, řadu propagačních tisků a plakátů Českého ráje či Prahy pro turistický odbor Sokola... Rozměrnými malbami vybavil haly turnovského hlavního nádraží a městské spořitelny (Turnov, Slaný)... 

Dále kupř., jak píše kupř. Jitka Petrušková, organizoval Karel Vik výstavy Turnovského díla, korespondoval s bezpočtem osobností své doby a ještě se věnoval i tenkrát nevděčné a dobrovolné práci okresního konzervátora památkové péče. Mj. jemu vděčí například Dlaskův a Kopicův statek, kostelíček v Letařovicích a další památky regionu za první odborné záchranné zásahy.

Už při oslavě Vikových 50. narozenin napsal prof. Josef Pekař: „Je mu teprve padesát let, ale je již proslulým mužem velkého jména, a to nejen u nás, ale i v cizině. Zejména Turnováci měli by být rádi, že jej osud dal Turnovu, aby jako nikdo před ním oslavil a zvěčnil svým podivuhodným uměním krásy Českého ráje. Vikem a Drahoňovským stoupne zas naše rodná krajina v respektu.“

V roce 1947 vyznamenal Národní výbor země České Vika za Slovensko zemskou cenou za umění. Roku 1941 byl zvolen členem Akademie věd a umění. V roce 1943 jej Akademie poctila čestnou cenou za grafiku a v roce 1948 si odnesl výroční cenu Josefa Mánesa. Od roku 1953 se zařadil mezi zasloužilé umělce...

Mnohé z Vikových děl vyšly v již zmíněných knihách či na mnoha jiných místech. Vždyť Karel Vik více než 50 let putoval se skicářem po Čechách a Slovensku, aby znovu a znovu si pro sebe kreslil své oblíbené či dokonce milované náměty... Vždyť kolikrát jen kreslil a později doma zpracoval svou citlivou rukou zhotovené náměty ve dřevoryty, lepty, litografie... ? Nepočítaně krát... Vždyť jak sám říkal, tvořil pro „radost a pro potěšení z nového pohledu po našem kraji, po naší české zemi, porostlé mateřídouškou“...

Karel Vik je s Českým rájem spjat přímo nedělitelně a to nejen svým dílem, které můžeme dodnes vidět na mnoha místech. Svému milovanému kraji zůstal věrný po celý svůj život a je zde také pohřben (Turnov)... Snad tedy i nyní shlíží a kochá se pohledem do toho našeho Českého ráje... :)

Něco málo k použité literatuře a též jakožto upozornění (pro zájemce) na hlavní díla Karla Vika...

V rámci výstavy jež proběhla v Turnově k 50.výročí smrti Karla Vika bylo sepsáno několik článků v Muzejním čtvrtletníku - viz. č. 3 a 4/2014 (http://www.muzeum-turnov.cz/muzejni-ctvrtletnik/ )

Karel Vik (Popisný seznam grafického díla - sestavili Jiří a Nelly Borovská) - 1955, Státní nakl. krásné literatury, hudby a umění, Praha 

Karel Vik - Český ráj - 1921, F. Topič, Praha

Karel Vik - Český ráj v barevných dřevorytech Karla Vika (s textem J. Pekaře, Z. Wirtha, K. Vika)- 1930, vydali Müller a spol, Turnov

Karel Vik - Český ráj (dvanáct původních černých dřevorytů - k 70.narozeninám K. Vika s úvodem K. Kinského) - 1953, vydal výtvarný kroužek Rudého koutku ROH, Liberec

Karel Vik - Český ráj (úvodní slovo napsal Jiří Šolc) - 1954, KNV, Liberec

Karel Vik - Litomyšl v kresbách Karla Vika - 1959, Pardubice, Krajský dům Osvěty

Karel Vik - Mateřídouška (pro potěšení ducha i oka napsal a ilustroval Karel Vik) - 1941, J. Otto, Praha

Karel Vik - Na horách - 1917, vydal Arthur Novák, Praha

Karel Vik - Praha v barevných dřevorytech (s textem Fr. Táborského) - 1928, vydali Müller a spol, Turnov

Karel Vik - Praha v barevných dřevorytech (slovem doprovodil Zdeněk Wirth) - 1928, vydali Müller a spol, Turnov

Karel Vik - Severní Čechy (slovem doprovází J. V. Scheybal)  - 1958, Státní nakladatelství krásné lit., hudby a umění, Praha

Karel Vik - Slovensko v dřevorytech Karla Vika (s texty Anny Horákové a Karla Vika) - 1946-1947, Sfinx

Karel Vik - Střední Čechy  - 1953, Výtvarné nakladatelství Orbis, Praha

Karel Vik - Zimní pohádka - 1921, F. Topič, Praha

Tento seznam je ovšem jen tím hlavním, kde můžeme vidět a poznat dílo K. Vika. Různé další kresby, lepty, dřevořezy atd jsou roztroušeny v mnoha dílech jež v té době vyšly - kupř. Sv. Čech - Na Valdštýně (1924), J. Neruda - Balady a romance (1925), A. Pražák - Karel Hynek Mácha (1936)  atd. Velká je také řada kalendářů a novoročenek, plakátů, diplomů apod., svatebních či jiných oznámení etc. s motivy od Karla Vika.