Památné stromy v CHKO Český ráj

... po stopách nejen lipových alejí!

Strom je v krajině vždy klenot, stejně jako řeka. Lípa srdčitá - náš národní strom, byla od druhé poloviny 17. století vysazována, jakožto solitér, k četným pomníčkům z dílen kosmonoských Jelínků, ale i z jiných dílen místních kameníků či jako aleje podél cest, které do naší české krajiny bezesporu patří ...

Vznikající doplňované Fotoalbum památných stromů Českého ráje

  (4-řadá Valdštejnská Lipová alej v Jičíně z roku 1632, GPS)

1. Semtinská lípa

„Tam u nás doma z mnoha míst tesknota k srdci míří, však zajdi k lípě Semtinské a dohoukají výři...“  - veršoval Fráňa Šrámek, který k Semtínské lípě často zacházel z nedaleké Sobotky, měl ji rád i proto o ní také psal. Ovšem Semtínská lípa byla už před tím, než byla nazývána podle známého básníka, významným stromem v krajině, stromem obdivovaným a oblíbeným.

(Semtinská lípa (historické foto J. Pekař) Se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1728. Kdysi tu stávala dvojice lip, z nichž jedna byla vyvrácena vichrem roku 1858, Josef Pekař - z knihy: Kniha o Kosti, 3.vydání, Melantrich, 1942)

• Stáří:  300 let
• Obvod:  7,6 m
• Výška:  38 m
• Lokalizace:  U silnice Sobotka - Podkost, poblíž dvora Semtiny, GPS
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena radou ONV Jičín 26. 6. 1980. Vysazena kolem roku 1700. Kolem roku 1730 byla vyzdvižena socha Sv. Jana Nepomuckého od sochaře Martina Jelínka. U sochy byly původně dvě lípy. Jedna byla v roce 1858 vyvrácena. (Josef Pekař, Kniha o Kosti 1935). Na mapě geometra Ing. Hotzla z r. 1750 jsou tyto stromy zaznamenány.
• Rok 1911:  poprvé svázána táhly
• Rok 1971:  ulomily se dvě větší větve, jedna spadla na sochu a shodila ji na zem, socha byla restaurována a přemístěna z dosahu větví
• Rok 1983:  ulomila jedna větší větev a následně ošetřena
• Rok 1984:  byla vysazena nová Semtinská lípa
• Rok 1989:  ulomila se největší větev cca 1/3 objemu koruny, následně byla ošetřena a obnovena táhla
• Rok 1997:  ošetřena řezem
• Rok 1999:  ošetřena řezem
• Rok 2000:  27.5. při vichřici spadla a zůstalo pouze torzo kmene. Následně byla na torze zbudována stříška a zatím nebyla odpamátněna.
• Marie Hrušková v knize „Památné stromy“ (1995) o lípě napsala - čtěte více.

2. Lípa v Tatobitech

• Stáří:  650 let
• Obvod:  9,4 m
• Výška:  20 m
• Lokalizace:  naproti domu č.p.86, GPS
• Botanický název:  Lípa velkolistá x zelená (Tilia platyphyllos x euchlora)

Stará pověst vypráví o mládenci Kiliánovi a jeho milé Hedvice, kteří lípu zasadili. „Ať nekácí, kdo nesázel“, řekl tehdy Kilián. Když po mnoha letech chtěli místní dřevaři lípu porazit, ozval se z koruny stromu varovný hlas: „Nesázel jsi, nekácej!“ Dřevaři se ulekli a lípa byla zachráněna - i to je možné vysvětlení dlouhověkosti tohoto stromu :-)

,,Znám tu horu tajemnou,
plnou vzácných kamení,
provází nás dnem i tmou,
je na cestách nám znamení.

Tam pod strmou strání,
kostel se vsí malebnou,
marně lípa horu mámí,
sladkou vůní medovou.

Refrén:
V Českém ráji je ten strom,
v koruně ptáci zpívají,
života písně nesou tón,
a větve pověst šeptají."

(Text písně k divadelní hře Kurbunkulus, složil.: Petr Pešek, hudba.: Martin Hybler)

3. Valdštejnská lipová alej v Jičíně

Čtyřřadá, 2 km dlouhá lipová alej, jenž lemuje cestu mezi centrem a letohrádkem Valdštejnskou lodžií. 

Čítá na 928 lip (původně 1140). Sám vévoda Albrecht z Valdštejna ji nechal na svůj příkaz vysázet - 3000 vojáků to zvládlo do tří minut! GPS

A tak již přes 300 let je ozdobou města Jičína, oblíbeným relaxačním místem místních obyvatelů, turistů, ale dokonce i domovem chráněného brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita, Scopoli, 1763) Zajímavostí je, že v období slunovratu na jednom konci aleje slunce vychází a na tom druhém zapadá. Více o ní - zde.

4. Lípa v Bosni

• Stáří:  300 let
• Obvod:  8,0 m
• Výška:  28 m
• Lokalizace:  Za družstevním kravínem v Bosni
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena v r.1981 KNV Mladá Boleslav. Lípa je uvnitř dutá, svázána táhly. Naposledy ošetřena v r.1995.  GPS 

5. Dub v kempu

• Stáří:  300 let
• Obvod:  4,85 m
• Výška:  25 m
• Lokalizace:  U centrálního ohniště v autokempu Sedmihorky
• Botanický název:  Dub letní  (Qercus robur)
• Další údaje:  Ošetřen v r. 1997. Zdravotní stav - lehce prosychá.

6. Alej Sedmihorky

• Počet:  80
• Jednotlivě:  45 - 12 - 15- 7 - 1
• Stáří:  100 - 10 - 100 - 10 - 50
• Obvod:  2 - 3,9 -  1,9 - 3,6
• Výška:  20 - 27 - 19 - 25
• Lokalizace:  Oboustranná alej podél silnice III/03521 vedoucí z hlavní silnice k lázním Sedmihorky
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata), Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• Další údaje:  Vyhlášena 26. 5. 1993 rozhodnutím č.480 S CHKO Český ráj. Ošetřena v roce 1992 a znovu na podzim r. 2000. GPS

(Foto.: Zuzana H. Valešová ) 

7. Alej Turnov - Sedmihorky

• Počet:  180
• Jednotlivě:  141 - 13 - 26
• Stáří:  100 - 20 - 10
• Obvod:  2,1 - 4,3
• Výška:  20 - 28
• Lokalizace:  Částečně oboustranná lipová alej podél silnice I/35 z Turnova do Sedmihorek
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena 26. 5. 1993 rozhodnutím č.480 S CHKO Český ráj. Ošetřena v roce 1997. V roce 2001 26. 8. po vichrici spadly 3 stromy. Vlastníkem byl vypracován znalecký posudek na rekonstrukci celé aleje.

8. Jasan u matičky

• Stáří:  150 let
• Obvod:  4,15 m
• Výška:  15 m
• Lokalizace:  U kravína zemědělského družstva, pod stromem malá kaplička nazývaná „U matičky“.
• Botanický název:  Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• Další údaje:  Vyhlášen 8. 2. 1994 rozhodnutím č. 77 S CHKO Český ráj. Ošetřen v roce 1995 a znovu na podzim r. 2000.

9. Stromy na Mužském

• Počet:  3 lípy, 31 jírovců
• Stáří:  100 - 100
• Obvod:  1,85 - 2,15,  1,6 - 3,05
• Výška:  18, 17 - 20
• Lokalizace:  Na návsi na Mužském - Vesnická památková rezervace
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata), Jírovec maďal  (Aesculus hippocastanum)
• Další údaje:  Vyhlášeny 1. 7. 1994 rozhodnutím č. 341 S CHKO Český ráj. Ošetřeny v roce 1996. GPS

10. Lípy na Malé Lhotě

• Počet:  2
• Stáří:  200 let
• Obvod:  3,05 a 3,6 m
• Výška:  28 m
• Lokalizace:  Na návsi v Malé Lhotě
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášeny 13.9.1993 rozhodnutím č.761 S CHKO Český ráj. Ošetřeny v roce 1991, instalace pevného kovového  táhla. V r. 1997 instalace dalšího táhla z textilního materiálu. Na podzim r. 2000 proveden zdravotní řez.

11. Stromy ve Vesci na návsi

• Počet:  3 lípy velkolisté, 2 topoly bílé, 1 jírovec maďal, 1 jerlín japonský
• Stáří:  70-110, 60-100, 25, 100, 70
• Obvod:  1,7-3,3 1,8-2,8 1,7-2,5 2,85 2,6
• Výška:  17 - 20 14 - 17 13 - 15 17 15
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata), Lípa velkolistá (Tilia platyphylla), Jerlín japonský (Sophora japonica), Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)
• Další údaje:  Vyhlášeny 13. 10. 1993 rozhodnutím č. 846 S CHKO Český ráj. Ošetřeny v roce 1993. Jedna lípa srdčitá byla při vichřici v květnu 2000 vyvrácena a bude odpamátněna, ostatním byly ulámány některé větve. Na podzim r. 2000 byly stromy ošetřeny. GPS
• Fotogalerie Vesce

12. Stromy na Vyskři u hřbitova

• Počet:  5 lip, 1 jasan
• Stáří:  120 - 150, 100
• Obvod:  2,1 - 4,5 3,8
• Výška: 15 - 19, 15
• Lokalizace:  Podél hřbitovní zdi na Vyskři.
• Botanický název:  Lípa srdčitá (Tilia cordata), Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• Další údaje:  Vyhlášeny 13. 4. 1993 rozhodnutím č.328 S CHKO Český ráj. Ošetřeny v roce 1993. Největší lípa během r. 1995 uschla. U ostatních zdravotní stav dobrý. Rozhodnutím S CHKO ČR č. 747 ze dne 7. 12. 1995 zrušena její ochrana. Nyní památné 4 lípy a jeden jasan.

13. Duby v oboře

• Počet:  5
• Stáří:  200 let
• Obvod:  2,5 - 3,0 m
• Výška:  28 - 30 m
• Lokalizace:  V Žehrovské oboře u rybníka Soufark, vlevo od příjezdové cesty.
• Botanický název:  Dub letní (Quercus robur)
• Další údaje:  Vyhlášeny v roce1981 KNV Mladá Boleslav. U paty každého vyhlášeného dubu je pískovcový pomníček s nápisem. Ošetřny v r. 1997.

14. Dub v Dubech

• Stáří:  200 let
• Obvod:  542 cm
• Výška:  22 m
• Počet:  1
• Lokalizace:  V Žehrovské oboře na území přírodní památky „V Dubech“.
• Botanický název:  Dub letní (Quercus robur)
• Další údaje:  Vyhlášen 10. 10. 2000 rozhodnutím č. 00/210/3 S CHKO Český ráj. Zdravotní stav dobrý, suché větve nepřekračují 10 % objemu koruny. Není nutný zásah.

15. Dub u Oběšence

• Stáří:  200 let
• Obvod:  562 cm
• Výška:  29 m
• Počet:  1
• Lokalizace:  Na pasece za rybníkem Oběšenec
• Botanický název:  Dub letní  (Quercus robur)
• Další údaje:  Vyhlášen 10. 10. 2000 rozhodnutím č. 00/210/4 S CHKO Český ráj. Zdravotní stav dobrý. V listopadu 2000 byl proveden zdravotní řez - odstraněnny suché větve.

16. Lípa v Loučkách

• Stáří:  150 let
• Obvod:  261 cm
• Počet:  1 
• Lokalizace:  Uprostřed obce pod kostelem
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášen 8.12. 2000 rozhodnutím č. ŽP/2571/2000/OP/246-32 Okresního úřadu Semily. Krásná solitera, zdravotní stav dobrý, vitální.

17. Lípa v Záhoří

• Stáří:  200 let
• Obvod:  416 cm
• Počet:  1
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášen 4.9.1996 rozhodnutím č. ŽP/1524/95/OP/246- R 25 Okresního úřadu Semily. Odborně ošetřen v r. 1996.

18. Lípa ve Sněhově I.

• Stáří:  250 let
• Obvod:  385 cm
• Výška:  25 m
• Počet: 1
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena rozhodnutím OKÚ Jablonec n/N č.j. ŽP/3181/94 ze dne 26.9.1994

19. Lípa ve Sněhově II.

• Stáří:  250 – 300 let
• Obvod:  605 cm
• Výška:  25 m
• Počet:  1
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena rozhodnutím OKÚ Jablonec n/N č.j. ŽP/3189/94 ze dne 27.9.1994

20. Lípa v Koberovech

• Stáří:  200 let
• Obvod:  380 cm
• Výška:  23 m
• Počet:  1
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena rozhodnutím OKÚ Jablonec n/N  č.j. ŽP/2470/1995 ze dne 18.9.1995

21. Lípa Vranové I.

• Stáří:  200 let
• Obvod:  300 cm
• Výška:  23 m
• Počet:  1
• Lokalizace:  U kapličky před železničním přejezdem
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena rozhodnutím OKÚ Jablonec n/N č.j. ŽP/2851/96 ze dne 31.10.1996

22. Lípa Vranové II.

• Stáří:  250 let
• Obvod:  396 cm
• Výška:  28 m
• Počet:  1
• Botanický název:  Lípa srdčitá  (Tilia cordata)
• Další údaje:  Vyhlášena rozhodnutím OKÚ Jablonec n/N č.j. ŽP/2228/1999 ze dne 30.8.1999

23. Tis v Besedicích

• Stáří:  300 let
• Obvod:  230 cm
• Výška:  7 m
• Počet:  1
• Botanický název:  Tis červený  (Taxus baccata)

24. Tis na Malé Skále

• Stáří:  150 let
• Obvod:  215 cm
• Výška:  9 m
• Lokalizace:  U železničního přejezdu
• Botanický název:  Tis červený  (Taxus baccata)

25. Lípa v Jičíněvsi u Jičína

Výňatek z článku na pokračování „Staré stromy české“.:
V poetické náladě porovnáváme život stromu, zvláště ale jeho pně s oním národa. Každá buňka představuje individum, mající sice svůj život vlastní, jenž však od souseda závislým je; od téhož krmen a utvářen, se své strany stejným způsobem na něj působí. Každý ten roční kruh se svými milliony buněk dá se porovnati s generací, stvořen jsa předcházejícím, připravuje a tvoří příští. A ony zdřevěnělé kruhy se svými vzduchovými nádržkami, tak zdánlivě mrtvé a neživé, mají pro vývin celku velký význam. Dodávají stromu jeho pevnost a sílu, jíž mu umožněno ročně novými výhonky a haluzemi výše a výše ke vzduchovému moři se pnouti se svými sousedy v říš světla vniknouti! Jsou jaksi dějinými vymoženostmi, na nichž nová pokolení budují. Na nich spočívá stáří a výše stromu, jimiž tyto obři světa rostlinného působí na ducha lidského dojmem vznešenosti a mohutnosti, který druhdy až k zbožňování stupňován byl.
U Slovanů bývala lípa se svým něžným, měkkým loubím, svými sladce dýšícími květy bohyni lásky Krásopaní posvěcena. Tentýž strom, jenž druhdy stínil modly, dodával později dřevo k zobrazování světců, které vůbec lignum sacrum - svaté dřevo zváno bylo. Nejstarší Mariánská soška v střední Evropě je ze dřeva lípového a dosud udržuje se v lidu pověra, že blesk do lípy neudeří!
U stromu lze tři periody života rozeznati, ač nelze je ostře oddělovati. První období sahá od vzklíčení do vývinu prvního květu, druhé až do ukončení vzrůstu pně a třetí končí jeho zaniknutím. Tyto periody obsahují u různých stromů velmi rozdílné časomíry. Borovice, modřín a bříza, prožijí první období velmi rychle. Jedle, smrk, buk a dub rostou v prvých letech velmi pozvolna!  Dub mohutní teprve po 150 až 200 rocích, u buku stávají se kruhy teprve as po 130 letech slabšími, ale stromy jehličnaté dospívají obyčejně již s 90 až 100 roky své výše. Rychle rostoucí stromy s řídkým dřevem, jako topol a vrba vymírají brzo, jen lípa činí výjimku. Symbol lásky a písní zápolí se symbolem síly - dubem! (Český svět, 7. dubna 1905, foto Ant. Brožek v Jičíně, Český svět - vydání 7. dubna 1905)

Mezi nejznámější stromořadí počítáme Alej Turnov - Sedmihorky, neméně známá je alej k lázním Sedmihorky  , obě jsou vyhlášeny jako památné a vztahuje se na ně zvláštní režim. Stromořadí podél silnice Věžák - Čertoryje, Újezd pod Troskami - Troskovice, Libošovice - Malechovice a Zakopaná - Branžež jsou aleje topolů bílých. Přesto, že se nejedná o mnoholeté stromy, mají již částečně proschlé koruny. Podél silnice Boseň - Mužský naleznete alej javorů mléč. Jedná se o vitální stromy, částečně proschlé. 

Podél silnice Žďár - Příhrazy nalezneme oboustranné stromořadí Jasanů ztepilých - viz.obr. Jsou vysázeny v hustém sponu (4 - 5m), staré asi 50 let. Nádherná je lipová alej na Malé Skále. Je tvořena 43 lipami a 2 jasany, stáří 100 – 150 let. Plánované vyhlášení za památnou. Ovocná stromořadí podél ostatních silnic, nejsou většinou v dobrém stavu. Stromy nikdo neošetřuje a jsou zanedbané a některé i nemocné. Jedná se hlavně o jabloně, třešně a švestky (na obr.jabloňová alej do Troskovic).

Před příchodem legendárního praotce Čecha vypadalo naše území - alespoň dle kronikáře Kosmy - takto: „Povrch této země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny bez lidského obyvatele, zněly však hlasně bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva. Zvěře bylo ve hvozdech bez počtu jako písku v moři nebo jako hvězd na nebi a nikým neplašena těkala cestou necestou; houfům dobytka sotva stačila země. Se stády soumarů sotva se mohlo měřiti i množství kobylek, co jich v létě po polích skáče. Vody tam byly čisťounké a k lidskému užívání zdravé, rovněž i ryby chutné a výživné. Je to divná věc a lze z ní uvážiti, jak vysoko se vypíná tato země: nevtéká do ní žádná cizí řeka, nýbrž všechny toky malé i velké, pojaty arci do větší řeky, jež slově Labe, tekou až do Severního moře. A poněvadž tato země za těch časů ležela nedotčena rádlem a do té doby ještě do ní nevešel člověk, který by se jí byl dotekl, uznávám za vhodnější o její úrodnosti či neúrodnosti pomlčeti než říci něco nezaručeného. Když do těchto pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoli - neznámo s kolika lidmi - hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně, a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zařídil sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil k své družině: „Přátelé, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám - jak se pamatuji - častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nad obyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tu zemi.“ Ti hned, jako z božského vnuknutí, zvolali: „Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?“ Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbati zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstal a obojí dlaň zdvíhaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: „Vítej mi, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení.“ (citace z Kosmovy kroniky české, vydal Melantrich v Praze, 1949) 

(Alej mezi Blatcem a Roudným od Volavce u Turnova, GPS)

Tolik tedy Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly, který tuto nejstarší českou kroniku, tj. kroniku týkající se dějin Čechů, sepsal pravděpodobně v letech 1119 až 1125. Pochopitelně byl Kosmův zápis pouhou fabulací, ale přesto si nemusel - alespoň co se popisu krajiny týče - příliš vymýšlet, neboť ještě v jeho době byla velká část země pokryta hustě lesy (místy až neprostupnými). Postupně však přibývalo lidí a stromů ubývalo... Nakonec tempo úbytku bylo až tak veliké, že se jím musel zabývat i náš král Karel IV., který v návrhu zákoníku Majestas Carolina mj. doporučoval přísná ustanovení na ochranu lesů - například zákaz kácení stromů v pohraničních hvozdech. Ovšem nešlo jen o doporučení, byly zde totiž stanoveny i tresty za jejich porušení. Byly to tresty pro škůdce a zloděje, ale i pro nehodné služebníky, kteří o les řádně nedbali a bez důvodu ničili živé stromy. Hrozilo jim „utětie ruky pravé, ježto jí pomoc najvětší jměli z úmyslu hřešiti“. Zákoník kvůli odporu šlechty jak známo nevyšel, ale již dříve vyšel pro ochranu stromů takzvaný lesní řád chebský. Jan Bauer v knize „Člověk a les“ (Albatros, 1980) k němu píše: „Byl to vlastně první zákon na ochranu lesa u nás a dočetli byste se v něm především o zákazu pálení dříví vhodného pro stavební účely, našli byste tam také nařízení o omezení těžby dubu a o šetření lípy. V tomhle bodě promluvil z Otce vlasti zkušený včelař. Lipový květ je, jak známo, výbornou pastvou pro včely.“ Jak se krajina u nás postupně měnila může v rozličných publikacích apod. sledovat každý. Ostatně tvář naší krajiny se mění i dnes - bohužel často k naší vlastní škodě - či škodě dalších generací... 

Nejde nám zde však o historii a současnost zalesnění naší země - o lesích kupř. Wikipedie či jiné specializované stránky... Nedávno jsme my a mnozí z Vás hlasovali v mezinárodní soutěži Evropský strom roku 2016. Stříbrnou příčku, jak již všichni víme, vybojovala přibližně 650 let stará památná lípa z Tatobit... Mnozí z Vás jistě znají jméno Marie Hruškové, spisovatelky, scenáristky a pedagožky, která tak kouzelně umí vyprávět o stromech. Možná jste viděli dokumentární cyklus z roku 2003 ČT „Paměť stromů“  - viz zde, možná jste četli některou z mnoha knih (O památných stromech - 1986, Paměť stromů - 2006, Památné stromy - 1995 a j.)... však dejme jí slovo: Marie Hruškova: „Sebejistě se rozkročil v krajině a tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Více jak devatero lidských životů by se muselo spojit v čase a stejně by nepokryly jeden život stromu. Proč tedy neříci, že stromy se na nás dívají, že z nadhledu svých staletých životů mohou hodnotit pouhé desítky let našeho usilování na Zemi? Zůstávají živými svědky, svými životy propojují lidské generace. Spojení člověka a stromu je odvěké a nedělitelné. Strom poskytl lidem potravu, dřevo i úkryt před dravou zvěří. Umožnil, aby se ohřáli u ohně, dovedl léčit. Dal člověku čistý vzduch, pramenitou vodu, ale také zážitek krásy. Tak stromy po staletí žijí s lidmi, až to vypadá, že vlastně žijí pro lidi. Jak si na tuhle pohodlnou představu mnozí z nás ochotně zvykli! A stačí jim k hodnocení jen váhy a míry. Jak ale propočítat krásu, působivost a pohodu, kterou u stromů nacházíme? A jak vyčíslit paměť stromů? Před tisíci lety byly stromy mocnější než lidé. Prastaré hvozdy pokrývaly krajinu, lidé si jen obtížně hledali místo k životu. Ohromné stromy jim připadaly tak mocné, bylo v nich o tolik víc síly než y snadno zranitelných lidech. Strom byl pro lidi živý a díky dlouhověkosti se zdál i nesmrtelný. Mohl být tedy bohem či aspoň sídlem boha. Patřilo se mu nosit oběti, prosit o pomoc, obdivovat ho. Šla staletí... Lidé vynalezli technické prostředky, které je udělaly silnějšími. Ale síla a moc - ty neznamenají i moudrost a cit. Jako bychom zapomněli, že stromem vše začíná i končí, že umírá-li strom, umírá i člověk.“

Jan Bauer v již zmíněné velmi zajímavé knize mj. psal: „Les není jen dodavatelem cenné suroviny, ale také řídí vodní hospodářství přírody. Pro tuto jeho činnost je obzvlášť důležité, aby voda z dešťových a sněhových srážek neodtékala prostě potoky a řekami, ale byla zachycena lesem a vsáknuta půdou. Lesní půda přitom působí jako houba, která vsákne při silných deštích nebo rychlém tání sněhu téměř všechnu vodu a uloží ji jako spodní vodu. Navíc má, díky svému složení, vynikající filtrační schopnost. Proto má pramenitá voda v lesnatých oblastech tak výbornou chuť. Les rovněž zabraňuje obávané erozi půdy. Erozi, splachováni, jsou vystaveny oblasti málo zalesněné. Velká množství dešťové vody v takové holé krajině rychle odtékají a přitom s sebou strhávají a splachují půdu. Rozsáhlá suchá území nejen v Libanonu a na Blízkém východě, ale také kolem Středozemního moře v Itálii, Španělsku, Jugoslávii a Řecku vznikla následkem nerozumného těžení dřeva v lesích, které se zde kdysi rozprostíraly. Les dokáže také výrazně změnit mikroklima celého okolí. Zvlhčuje totiž ovzduší, je regenerátorem vzduchu. Do vzduchu odevzdává zhruba tolik vody jako otevřená vodní hladina a pouze vegetace močálů ho předčí. Je rovněž velkým přírodním „vysavačem“. Snad nejpozoruhodnější úlohou lesa je však produkce kyslíku při fotosyntéze.“ To je ten náš známý les... kterým procházíme při svých cestách za poznáním naší vlasti. Kam míříme při sbírání hub, borůvek, jahod etc. Místo, kam chodíme v rámci své „rekreace“... Je pro nás důležitý životně i společensky. Les, to jsou stromy. A slovy paní Hruškové můžeme říci, že „tak jako svůj vztah k lidstvu si nevytváříme prostřednictvím nekonečných zástupů, ale pomáhají lidé nám nejbližší, tak vztah ke stromům si můžeme vytvořit díky konkrétnímu a blízkému stromu, jednomu, ale možná i několika, které jsme si oblíbili.“ Pomalu se dostáváme k záměru tohoto alba - ať už půjde o text, či „jen“ fotografie - památným stromům... Co to jsou vlastně památné stromy? Odpověď nám opět dá paní Marie Hrušková: „Nemusí to být jen strom státem chráněný, ale třeba ten, do jehož koruny jste lezli jako děti a užasle vyhlíželi do krajiny. Strom, kolem kterého jste chodívali v mládí do školy nebo jste pod ním sedávali s někým blízkým, strom, který rostl u vaší chalupy. Proto Paměť stromů není jen o památných stromech a jejich paměti, ale také o paměti lidí na stromy. Stromy, které jsou chráněné státem, bývají často uznávané celou společností. Převzaly na sebe část historie a staly se symboly. Rostou na památných místech naší vlasti, mnohdy tvoří dominantu krajiny a spoluvytvářejí její charakter. Zánik takového stromu znamená výrazné ochuzení kraje na dlouhá staletí, než opět vyrostou stromy nové, pokud se někdo postaral a vysadil je. Máme stromy jež připomínají státníky, spisovatele etc. Stromy zasazené při významných událostech...“

(Jabloňová alej ze Žďáru do Všeně s kostelem sv.Filipa a Jakuba z poč.14.stol., GPS)

Dominik Filip ve dvacátých letech v rámci svých článků ve Zlaté Praze o památných stromech zmínil fakt, který si často neuvědomujeme: „Spíš se něco dovíš o stromě od lidí, kteří blízko něho v mládí žili a pak se vystěhovali, než od lidí místních, kteří jej znají celý život. Ti si ho snad cení, ale přec jen jim zevšedněl. Kdo se vystěhovali, udržují si jeviště svého mládí čistší, neporušené pozdějšími změnami a příhodami, a v té fixovanosti uchová se bezpečněji zdánlivě bezcenná vzpomínka ze života stromu.“ Přesto tomu tak nemusí být vždy a spousta našich známých literátů ve stromech nacházela zalíbení, či dokonce inspiraci ke své tvorbě. Alois Jirásek se kdysi vyznal: „Mnozí rádi vyhledávají starožitnosti v zemi... já zase prastaré pamětníky - věkovité stromy. Shledávám se s nimi nejčastěji v samotách, kdež zůstaly utajeny lidské hrabivosti, nebo když je zachovala šetrnost prostého lidu. Ta je snad zbytek oné posvátné úcty, kterou k nim chovali jeho předkové... Teď usedám pod nimi, moderní unavenec, abych užil klidu jejich i samoty. Řeč jejich od věků jednostejná, líbezná, vzrušivá, jež několika pokolením šuměla v sen a dumu, konejší neklidnou, nespokojenou mysl. Naslouchám, nazírám v kraj nebo v klidný ruch lesa, a volněji dýchám, zapomínaje na rozpory, vzbuzené knihami a poznáním lidí...“ Také Fráňa Šrámek měl rád stromy, hlavně tedy jeden, který se dostal i do jeho veršů: „Tam u nás doma z mnoha míst tesknota k srdci míří, však zajdi k lípě Semtinské a dohoukají výři...“ Marie Hrušková dodává: „O stromy se neústupně dovedl brát Josef Velek i Eliška Horelová. Snažili se hledat pro stromy pomoc i získávat jim přátele. „Strom je pro mne symbolem života a krásy. Symbolem lidské sounáležitosti a schopnosti člověka udělat něco pro druhé, protože stromy sázíme odjakživa pro své potomky. Je to krásná zelená štafeta, kterou předává jedna generace druhé...“ V té symbolické štafetě jsou památné stromy těmi nejnápadnějšími. Staly se výjimečnými i tím, jak úzce jsou spojené s lidmi. A v tom je pro nás závazek. Jestliže tedy v naší době nebudeme památné stromy vysazovat, chránit je a zaznamenávat jejich příběhy, pak nám nezbyde než jen přihlížet zániku těch, které nám zanechala předchozí staletí. A ještě jednodušeji: nebudeme-li dnes dělat začátky - pak budeme jen přihlížet koncům. A nejen památných stromů. Jak je to vlastně s těmi zvláštními stromy, které nazýváme památné? Kde se vzaly a čím jsou vzácné? Proč některé známe a o jiných se nic nedá přečíst? Kdo to zaznamenal? Takových a dalších otázek by mohlo být... 

(Třešňová alej z Voděrad do Frýdštejna, GPS)

Pojďme pro odpověď alespoň na některé z nich přímo ke stromům, do naší krajiny. Je tu rybník, pole i remízky, bydlí tu lidé a v létě přijíždí hodně turistů. Rostou tady stromy jako kdekoliv a mezi nimi některé můžeme nazvat památnými. Protože tu žili a žijí lidé a stromy je provázejí po celý jejich život, dokonce po život několika lidských generací - tak i stromy mají své příběhy. Jenže jejich příběhy nejsou vždycky stejně známé - je to jako se vším, co je v okolí lidí. Něco je oslavováno, jiné upadlo do zapomnění. Je tedy třeba připomínat, co kdysi babička vypravovávala, o čem se před desítkami let dověděli ve škole od pana řídícího... Není starý strom, aby se za jeho dlouhého života u něho něco významného nebo zajímavého nestalo. On sám ale vypravovat nemůže. Lidé, ti se mohou dovědět, vyptat, zapátrat, něco víc se o svém kraji dovědět. A měli by. Jsou tu přece doma...“ Mezi patrně nejznámější památné stromy Českého ráje patří již vzpomínaná lípa v Tatobitech či lípa Semtinská. Ovšem najdeme jich tu celou řadu... Daliměřické lípy, stromy na hradě Valdštejn, Ploukonický dub, lípa u kapličky na Malé Skále atd. Ostatně o některých z nich se poutavě píše např. v knize nedávno (2014) vydané „Stromy z Ráje českého - památné stromy Turnovska“. Zajímavé informace o památných stromech můžete naleznout třeba zde. Jak již paní Hrušková psala: „Není starý strom, aby se za jeho dlouhého života u něho něco významného nebo zajímavého nestalo. On sám ale vypravovat nemůže. Lidé, ti se mohou dovědět, vyptat, zapátrat, něco víc se o svém kraji dovědět.“ Nabízí se tedy otázka? Máte také nějaký svůj oblíbený strom? Příběh, který by jste rádi dali k dobru? Podělíte se? 

Článek sepsal.: p.Oldřich Dvořák, pozn. zákl. literatura (doporučuji ;-) ) použitá v článku viz.: text