Z deníku mé prababičky

,,Když Praotec Čech dospěl se svou družinou do Polabských nížin, stanul na hoře Říp a se slzami v očích hleděl do širých končin, protkaných vrcholky a vodami. Našel domoc svému lidu, z něhož se měl zroditi nový národ. Národ reků a bohatýrů, kteří vždy ctili svou vlast a svůj původ. Byla to země, oplývající medem a mlékem, která čekala na člověka, aby z ní vytvořil pozemský ráj..."

Ale to bylo už dávno.

Dnes se díváme na svou zemi. která byla po staletí zušlechťována českým duchem a světovou kulturou. Naše vlast byla upravena, a pokud to bylo možno, zušlechťována prací svých dětí. Komunikace vybudovala železniční dráhy, letecké linky, průmysl postavil továrny, velkoměsta zařídila velkolepé podniky pro potěšení svých obyvatel...

A přece si naše vlast zachovala svou neporušenost a přírodní krásy. Je to země, obklíčená i prostoupená horami, protkaná stříbrnými nitkami řek. A my, obyvatelé našeho města, žijeme v jednom z těch nejkrásnějších koutů naší vlasti ...

                   ... v Českém ráji! o němž Vám budu vyprávět ...                          

,,Český ráj" - jak posvátně znějí ta prostá slova českému člověku.
Je to kraj, navštěvovaný obyvateli všech končin naši vlasti. Je to kraj, v jehož krásných lesích člověk zapomíná na všechnu bídu a lidskou špatnost a kde si uvědomuje svou českost!

,,Český ráj" je příliž rozsáhlý a trvalo by mi velmi dlouho, kdybych měla popsat všechny  ty končiny, kam tento krásný kraj zasahuje.

Proto se musím omezit jen na vylíčení našeho kraje, od Bakova až po Trosky a k Turnovu, který je snad nejpůvabnější částí Českého ráje.